Historie

Historie budovy divadla sahá překvapivě až do roku 1895. Tehdy byl založen Fond na stavbu vlastní budovy.

V roce 1885 proběhla kompletní rekonstrukce divadla na radnici. Posléze se ale zdá, že vše není úplně tak, jak má být. Jeviště se stalo nedostatečné svou malou hloubkou, velmi omezenými prostorami v zákulisí, v šatně se herci doslova tísnili, nevyhovoval ani prostor hlediště. Proto koncem r. 1895 vznikla myšlenka založit fond pro stavbu vlastní divadelní budovy. Jmění fondu však rostlo velmi pomalu. V následujících 11 letech (do r. 1906) dostoupilo jmění fondu „závratné výše 92 korun. Na kolik cihel by to asi stačilo?“ posteskl si kronikář. Situace by byla příznivější, kdyby spolek nebyl „úředně nucen“ odváděti část hrubého příjmu z každého představení různým účelům a mohl finančně více pamatovati na své životní potřeby. Tak za 30 let od renovace divadla v radnici, t.j. od r. 1874 do r. 1905 věnoval:

  • chudým města --- 428 korun             
  • školám a školnímu žactvu --- 398 korun             
  • na sady na Karlově --- 59 korun               
  • okrašlovacímu spolku --- 86 korun               
  • na stavbu rozhledny na Táboře --- 168 korun (v roce 1906 dalších 135 korun)
  • na hasičství --- 183 korun             
  • Sokolu --- 175 korun             
  • Národnímu divadlu po požáru --- 280 korun             
  • Národopisné výstavě v Praze --- 268 korun             
  • na opravu kostela --- 114 korun             
  • na kostelní varhany --- 36 korun               
  • na jiné účely, jako pomoc postiženým požáry, povodněmi aj. --- 396 korun              
  • Celkové podpory za 30 let činily --- 2.591 korun          

 

Na další kapitolu si museli lomničtí ochotníci počkat až do roku 1925. Tehdy se uskutečnila velkolepá oslava 100let ochotnického divadelnictví v Lomnici nad Popelkou. Během těchto oslav byl překvapivě darován lomnickým ochotníkům pozemek na stavbu divadla. Výměra tohoto pozemku činila 2064 m2.

Pozemek byl darován továrníkem Václavem Hornychem. Jde o pozemek, na němž je nyní dětské hřiště podél Smetanovy ulice. Na tamto pozemku byla pak postavena velká tabule s nápisem „Místo pro postavení divadla“. Proč nebyl tento pozemek pro stavbu použit, je vysvětleno ve stati o stavbě Tylova divadla.

Je jistě vhodné vzpomenouti při této příležitosti všech členů výboru, kteří řídili Spolek divadelních ochotníků zejména v tomto jubilejním roce stého výročí:

předseda Josef Tichý, jednatel Miroslav Matoušek, režisér Václav Hák, pokladník František Matoušek, zapisovatel Josef Ottmar, další členové Jan Niesner st., Václav Rubeš st., Lad. Šádek. Marie Knoflíčková, Josef Kysela, Adolf Lachman, Josef Nosek, Karel Holendr, Jaromír Vítvar.  

 

V roce 1927 se začíná myšlenka o stavbě divadla pomalu realizovat. 

Při velkých návštěvách divadla na radnici, když se obecenstvo dostávalo „do varu“, začala opadávat omítka stropu v kancelářích pod podlahou sálu, jediné a při tam nikoliv široké schodiště neposkytovalo bezpečnost v případě vzniku paniky. Stavba nového divadla se tudíž stávala velmi aktuální. Proto byl v tomto roce ustaven výbor pro stavbu divadelní budovy ve složení:

Josef Tichý, předseda spolku a stavebního výboru, členové Jan Konopáč, Adolf Lachman, Fr. Matoušek, Mir. Matoušek, Boh. Navrátil, Jan Niesner st., Josef Nosek, Josef Ottmar, Břetislav Plíva, Karel Tišer. Pravidelně docházel do všech schůzí stavebního výboru Emil Voleský, prokurista firmy Šlechta, jako jediný ze zástupců závodů a podniků.

V průběhu tohoto roku byly sehrány 2 představení jičínskými ochotníky ve prospěch stavby lomnického divadla.

 

Příprava ke stavbě divadla

Delegovaní členové stavební komise nejprve shlédli nově postavené divadelní budovy v Žamberku, Kyšperku, Červeném Kostelci a ve Vysokém n. Jiz. Příprava na stavbu se stala předmětem zájmu celého města. Tak např. Řemeslnický spolek Svornost v Lomnici sehrál 22. dubna 1928 v sále K. Podlipného (nyní budova Elektro Turek) ve prospěch stavby divadla hru Jaroslava Hilberta Vina. Spolek divadelních ochotníků se obrátil písemnou výzvou k „občanstvu a rodákům města Lomnice n. Pop., a všem přátelům českého divadla“, aby pomohli stavbě v míře co nejhojnější buď dary, půjčkami bezúročnými nebo na mírný úrok. Výzva měla úspěch, nálada pro stavbu byla velmi příznivá. Různé spolky pořádaly sbírky ve městě, ba i výhry z karetních her v hostincích byly věnovány na stavbu. Na žádost spolku uvolnila Okresní správní komise v Lomnici ze svého rozpočtu 30.000 Kč pro stavební fond divadla. Zde je jistě na místě vzpomenout vlivu lomnického rodáka ing. Bohumila Jirounka, ředitele odboru okresního úřadu, nejen na příznivém rozhodnutí o žádosti spolku, ale i jeho mimořádných zásluh na získání subvencí od Zemského úřadu v Praze, i na jeho vliv společně s Miroslavem Matouškem a Karlem Tišerem získat pozdější stavební úvěr u Občanské záložny v Lomnici. Ing. Jirounek pocházel z rodiny cele oddané ochotnickému divadlu v Lomnici.

Po jubilejní schůzi ochotníků v r. 1925 se usnesla městská rada každoročně pamatovati ve svém rozpočtu částkou 5.000 Kč ve prospěch stavebního fondu divadla.

Značné finanční prostředky pro stavbu získal svým vlivem u zámožných občanů i Emil Voleský, prokurista a pozdější obchodní ředitel firmy Šlechta. Nemalé zásluhy na získání finančních prostředků měl i předseda spolku Josef Tichý.

Těchto několik příkladů účinné pomoci uvádíme za celou řadu dalších občanů, kteří takto dávali najevo svou snahu pro zdárné uskutečnění díla, tak potřebného pro město a okolí.

Již v říjnu 1928 stavební komise informuje členskou schůzi, že stavba divadla pro 320 diváků by stála asi 600.000 Kč a zařízení asi 200.000 Kč. Mluvilo se o 15 m širokém a 13 m hlubokém jevišti. Při tomto nákladu bylo konstatováno, že by si spolek musel vypůjčiti nejméně 500.000 Kč a ročně pak zajistit 50.000 Kč na splátky a úroky. Znamenalo by to každý týden sehrát jedno představení se zajištěným výtěžkem 1.000 Kč. To ovšem nebylo možné. Bylo proto usneseno požádat pro divadlo povolení na kino. V té době již několik roků provozovalo kino Družstvo invalidů (v dřívější dřevěné budově na místě nynějšího kina), poněvadž Lomnice měla již tehdy přes 5 tis. obyvatel, bylo možné žádat o zřízení druhého kina. Žádost o povolení licence na kino podala téměř současně také místní Tělocvičná jednota Sokol pro připravovanou přístavbu sokolovny. Oba spolky viděly v provozu kina určitý zdroj tak potřebných příjmů. Koncese na kino byla nakonec udělena divadlu.

V době příprav ke stavbě divadla chystala stavbu své budovy i Městská spořitelna na zavezené části rybníka, kde se všeobecně říkalo Na hrázi. Správa spořitelny nabídla divadelnímu spolku část pozemku vedle vyprojektované budovy spořitelny s návrhem, že by obě budovy mohly být řešeny v jednotném slohu a přispěly by tak k urbanistickému vzhledu města. Divadelní spolek měl již pozemek darovaný Václavem Hornychem a tak rozhodnutí bylo těžké. Výhoda vlastního pozemku byla v jeho neomezeném prostoru s možností vkusné úpravy okolí divadla. Výhodou místa u spořitelny byla větší blízkost náměstí, tudíž středu města, ovšem nevýhodou byl prostor omezený na jedné straně ulicí, na druhé straně rybníkem, jehož zavezení nepovolilo Družstvo hostinských jako majitel pivovaru, pro jehož sklepy byl rybník v zimním období zásobárnou ledu. Ve prospěch stavby divadla u spořitelny přicházel v úvahu i odprodej darovaného pozemku a tím možnost získat 30.000 Kč. Ovšem darovací listina obsahovala ustanovení pro případ stavby divadla na jiném místě, že pozemek zůstává v majetku dárce nebo jeho dědičky. Když pak padlo konečné rozhodnutí ve prospěch stavby u spořitelny, dárcova dědička odkoupila pozemek zpět za celkem slušnou cenu.

Vypracování projektu bylo zadáno architektu Oldřichu Liskovi z Hradce Králové, který vypracoval také projekt na spořitelnu. Projekt počítal s nákladem 900.000 Kč pro 450 sedadel. S vnitřním zařízením by si divadlo vyžádalo náklad 1,200.000 Kč, což uznáno za naprosto neúnosné. Projektant proto návrh přepracoval na náklady, které neměly překročit 700.000 Kč. Stavba byla zadána lomnickému staviteli ing. Václavu Slabovi, který nabídl její provedení za 667.554.97 Kč. Pro vlastní stavbu byla přizvána součinnost další lomnické firmy stavitele Fr. Kováře.

 

1929 - 1930 Stavba divadla

 

V pondělí 23. září vyměřil „polír“ se 2 dělníky staveniště, následující den 6 dělníků odkopávalo na staveništi humus. Třetí den bylo započato s výkopem základů. V době největšího stavebního ruchu pracovalo na stavbě 47 lidí: 1 polír, 6 tesařů, 12 zedníků, 8 učňů a 20 dělníků. Stavba byla na zimní období přerušena 27. listopadu 1929 a ve středu 26. března 1930 byly práce znovu zahájeny. V průběhu stavby byla provedena dne 25. července 1930 zatěžkávací zkouška balkónu: 2450 cihel, 17 q cementu a 14 osob způsobilo průhyb 3,5 mm proti přípustnosti 5,25 mm.

Jevištní dekorace včetně technického zařízení dodala firma Fert z Brna-Husovic, světelné zařízení jeviště firma Vohralík z Prahy.

Stavba Tylova divadla včetně vnitřního vybavení, divadelního a biografického zařízení byla dokončena 27. září 1930.

Divad1o bylo tudíž vybudováno za 8 pracovních měsíců.

Stručný výpis nákladů:

  •                 účet stavitele --- 639 258, 32 Kč
  •                 za projekt arch. Liskovi --- 10 000 Kč
  •                 dary poskytnuté v materiále, v dovozech, v práci --- 66 830 Kč
  •                 ústřední topení --- 79 000 Kč
  •                 kulisy a osvětlení --- 83 000 Kč
  •                 sedadla --- 36 000 Kč
  •                 opona s příslušenstvím --- 26 000 Kč
  •                 zařízení kina --- 37 000 Kč
  •                 ostatní zařízení --- 46 000 Kč

       Celková hodnota stavby se zařízením 1 023 088,32 Kč

Výše uvedený účet stavitele se pak snížil o hodnotu materiálu darovaného občany a závody ve výši 20 830,50 Kč.

Do nového života vstoupil Spolek divadelních ochotníků s dluhem přesahujícím 600.000 Kč. Úvěr poskytla Občanská záložna v Lomnici n. P. Z taktických důvodů byla později asi polovina dluhu převedena k úvěrování do Hospodářské záložny v Železném Brodě.

 

OSLAVA položení pamětního kamene do stavby divadla

 

                V sobotu 31. května 1930 večer

v divadle na radnici uvedena hra F. F. Šamberka „Josef Kajetán Tyl” v režii Jaroslava Hlinky. Hra byla opakována následující den večer.

                V neděli 1. června 1930

dopoledne slavnostní valná hromada Spolku divadelních ochotníků v divadle v radnici za účasti veřejnosti;

po skončení valné hromady odchod na staveniště, kde slavnost zahájil Zpěvácký spolek Bořivoj sborem Karla Bendla „Probuzení”. Po projevu předsedy spolku Josefa Tichého byl přečten pamětní spis, který pak byl s přílohami vložen do pamětního kamene. Jak uvádí v kronice Jan Konopáč, je kámen uložen do zdi na pravé straně vchodu do vestibulu divadla. Pak následovaly poklepy na pamětní kámen a slavnost ukončil Smetanův sbor „Věno”.

 

Pamětní spis

 

Jeho autorem je tehdejší jednatel spolku Jan Konopáč. Ve spise se poukazuje mimo jiné na odvěkou lidskou touhu obohatit všední shon něčím niterně uspokojujícím, co nakonec vede ke vzniku všech umění. Zápis spisu končí:

„K budoucím následovníkům našim obracíme se pak se snažnou prosbou, aby až divadlo toto bude se již zdáti nedostatečné, neboť takový je již světa běh a všech věcí osud, aby uvážili obtíže, které nám bylo překonávati a uvěřili nám, že učiniti více bylo by nad naše síly.“

K pamětnímu spisu bylo přiloženo: dějiny ochotnického spolku, znění poklepů na pamětní kámen, 16 fotografií z divadla na radnici a 2 fotografie z postupu stavby, fotografie členů výboru spolku, návěští oslavy slavnostního dne, současné kovové mince, některé deníky z předchozího dne.  

 

Loučení se starým divadlem

 

Za dobu 64 let, kdy sál na radnici sloužil divadlu, přirostlo toto prostředí ochotníkům i obecenstvu k srdci. Loučení bylo velmi dojemné a „není divu, že staří ochotníci loučili se s tímto prostředím jako se svým mládím.“

Poslední a také slavnostní představení se konalo 24. srpna 1930 hrou J. Štolby „Její systém” v režii Jana Niesnera st. Podíváme-li se na datum, zjišťujeme nápadnou shodu data s představením sehraným před 68 lety v r. 1862. Tehdy to bylo rovněž 24. srpna, kdy se odehrálo poslední představení v prvním divadelním sále v zadní části staré radnice pět dní před vypuknutím velkého požáru v Lomnici. Byla to náhodná shoda data nebo úmysl rozloučit se i touto vzpomínkou navždy s divadlem v radnici? Záznamy o tom mlčí.

O posledním představení v radnici nechme mluvit zápis Josefa Ottmara:

„Výsledek byl ohromný, divadlo bylo úplně vyprodáno, hlava vedle hlavy se tísní. Radostný pohled na herce. V 8.15 hod. zazní hudba našeho kroužku, hrají výňatky z Hubičky od Smetany - bohužel pro chaos, který návštěvou tak velikou povstal, mnohé uniká - až při ukolébavce tichne všechno a hudba tklivá naposledy nese se prostorem divadla našeho. Hudba dozněla, zvedá se opona, přichází pan Tichý (pozn.: předseda spolku) a jménem divadelního výboru vítá přítomné, zvláště pak městskou radu, která byla zastoupena následovně: starosta p. Vávra, za nár. demokracii p. Bartoš, za stranu soc. demokratickou p. Lad. Tichý, za stranu lidovou p. Fejfar, za stranu komunistickou p. Bernat a za agrární p. Kubát.

Předseda spolku p. Tichý děkuje městu za bezplatné propůjčování místností a prosí, aby v novém působišti nás v jiné formě zase podpořili ... atd.“

 

Skutečně ve svém

Historický rok pro lomnické divadelnictví

 

Po důstojném a vzpomínkami naplněném rozloučení s jevištěm v radničním sále, který byl po dobu téměř 64 roků domovem velké rodiny Spolku divadelních ochotníků, nastala nyní chvíle nezměrné radosti. V 105. výročí svého vzniku dočkal se spolek své vytoužené budovy.

                V sobotu 4. října 1930

vstoupilo Tylovo divadlo v Lomnici n. Pop. v život stále přitažlivou báchorkou Josefa Kajetána Tyla „Strakonický dudák” v režii Jana Niesnera a Josefa Ottmara. Hra byla opakována 12. října odpoledne a večer.

                V neděli 5. října 1930

dopoledne slavnostní schůze v novém divadle, večer druhé slavnostní představení hry Karla Čapka v režii Jana Konopáče „Loupežník”. I tato hra byla v následujícím týdnu 11. října opakována.

V tomto, pro divadlo historickém roce, řídili Spolek divadelních ochotníků tito členové výboru: předseda Josef Tichý, místopředseda Miroslav Matoušek, režisér Jan Niesner st., pokladníci František Matoušek a Karel Tišer, jednatel Jan Konopáč, členové Josef Bartoš, Jan Bízek, Jaroslav Hlinka, Adolf Lachman, Boh. Navrátil, Josef Nosek, Josef Ottmar, B. Plíva a Emil Voleský.

   

Ode dne slavnostního otevření divadla do konce roku 1930 bylo pro nové divadlo nastudováno 5 her, které byly uvedeny v osmi představeních.

K radostným chvílím se také přidružily i starosti - jak se vyrovnat s těžkým břemenem - dluhem. Byla k tomu jediná cesta: usilovnou a neúnavnou činností všech členů naplnit v maximální míře budovu nejen divadelními představeními, ale hlavně obecenstvem, i s pomocí výtěžku kina zajišťovat splácení dluhu. Značnou mírou tu tedy musel zákonitě převládnout lehký žánr, jímž bylo nutné vyhovět obecenstvu a hospodářským zájmům spolku. Od r. 1934 byla uváděna řada tehdy populárních operet, které přitahovaly zájem obecenstva dožadujícího se dalších repríz. Nyní s odstupem let se na tehdejší činnost spolku díváme jako na nadlidskou práci mnoha desítek účinkujících, když např. mimo jiné opereta „Na svatou Annu” byla sehrána v průběhu necelých dvou měsíců čtrnáctkrát, „Lojzička” ve 24 dnech jedenáctkrát doma a šestkrát na zájezdech. „Na tý louce zelený” v průběhu 16 dnů desetkrát kromě pěti zájezdů. Znamenalo to 3 - 4 představení v jednom týdnu. Dnes můžeme vyjádřiti jen obdiv nad tak úžasnou pílí a nezměrným nadšením k ochotnické práci, jejíž jedinou odměnou bylo vědomí dobře vykonaného díla ve prospěch hospodářských výsledků zadluženého spolku. Vždyť činnost v nové budově byla zahájena rok poté, co celý svět zachvátila hluboká hospodářská krize, jejímž produktem byly armády nezaměstnaných a hladem trpící rodiny.

   

V roce 1937 hostil v Tylově divadle Zpěvácký spolek Bořivoj jilemnické ochotníky s operou „Prodaná nevěsta”. V divadle byl k tomu účelu zrekonstruován prostor pro orchestr, o jehož úpravu se tehdy velmi zasloužil člen výboru Alois Hanuš.  

 

Prostor vstupní haly byl v roce 1939 opatřen dřevěným obložením, do něhož byla vsazena busta Josefa Kajetána Tyla. Od tohoto roku musí být na divadle i uvnitř budovy dvojjazyčné nápisy, stejně tak na plakátech, vstupenkách, programech.

 

V r. 1943 získal spolek podporu 150 tis. korun od protektorátního ministerstva lidové osvěty, takže vedle další podstatné splátky dluhu byl ještě od města zakoupen pozemek za divadlem, na němž bylo později postaveno skladiště kulis a divadelních potřeb.  

Po dlouhém a neúspěšném jednání členů správy divadelního kina Mir. Matouška a Jos. Budiny bylo provozování kina v roce 1946 v budově našeho divadla zrušeno a neuspěly ani další intervence uskutečněné v následujícím roce. Pro Spolek divadelních ochotníků to znamenalo značnou ztrátu finanční, ale i tím, že divadlo nebude trvale vytápěno a mnohem více bude trpět bezprostředním sousedstvím rybníka.

 

V roce 1947 se zlepšil vzhled jeviště nově pořízenou sametovou oponu.  

 

Zima 1969/1970 způsobila značné škody na budově divadla. Z provozu byl úplně vyřazen kotel takže  bylo nutné vytápět budovu vypůjčeným agregátem. Po určitou dobu se zkoušky musely konat v nevytápěných místnostech. Současně byl zjištěn velmi špatný stav elektroinstalace, takže i k tomu byla vzápětí učiněna opatření k odstranění závad. Členové souboru odpracovali téměř 1000 brigádnických hodin na údržbě a  opravách technického zařízení.

 

V Tylově divadle byla již počátkem roku 1971 zahájena generální oprava vstupní haly a některých jevištních zařízení. Náhradou sloužilo pro představení skromné jeviště v sále bývalého Sdruženého klubu ROH. Koncem roku 1972 byla tato generální úprava dokončena. Úpravy a opravy, které se v té době prováděly si vyžádaly nákladu přibližně 300.000 Kčs. Na těchto pracích se ochotníci podíleli 910 brigádnickými hodinami.  

V letech 1973 - 1974 se činnost členů souboru převážně zaměřila na další adaptační práce v budově divadla. Jejich plynulost byla značnou měrou zdržována v získání projektů na elektroinstalaci, zvukové zařízení, klimatizaci a ústřední topení. Kromě těchto zařízení bylo místo pro orchestr přikryto deskou, čímž se prodloužil vlastní prostor jeviště, byly zrušeny přední osvětlovací rampy na jevišti, v prostoru hlediště pod balkónem byla vestavěna kabina pro řízení osvětlovacího a zvukového zařízení, byly vyměněny některé vadné desky v obložení stěn hlediště. Celkový náklad financoval MěstNV. Práce byly zhruba dokončeny v dubnu 1975. Svůj zájem na nich prokázala řada mladých ochotníků, kteří pod vedením předsedy souboru Josefa Škody mají velkou zásluhu na zvládnutí a hlavně na dokončení těchto prací tak, aby celý prostor divadla byl v r. 1975 připraven na oslavy 150. výročí založení ochotnického divadla v Lomnici nad Popelkou. V roce 1975 pak bylo ještě vymalováno hlediště. 

 

Bezprostředně po premiéře hry „Ztřeštěná neděle” od Valentina Katajeva v režii prof. Vl. Cermana, sehrané 17. února 1980, byly zahájeny další rozsáhlé adaptační a rekonstrukční práce. Soubor se opět přestěhoval do bývalého sálu JKP. V listopadu 1982 byly veškeré práce konečně u konce. Bylo to údobí, v němž se touha mladých členů souboru po novém a moderním prostředí plně projevila na vlastních pracích členů, v nichž spolu s odborníky dodavatelských podniků odvedli dílo hodné reprezentace Lomnické kultury. Kromě speciálních odborných prací, které prováděly dodavatelské podniky, všechny ostatní práce zvládli brigádnicky členové divadelního souboru, členové ostatních souborů JKP a ostatní občané. Neodmyslitelnou postavou mezi nimi po celou dobu adaptace byl opět neúnavný předseda souboru Josef Škoda.

Za celou dobu adaptace, t.j. za 2 3/4 roku bylo odpracováno:

  • 9.827     hodin členy Divadelního souboru Tyl při JKP,
  • 4.435     hodin členy ostatních souborů JKP,
  • 10.637   hodin ostatními občany,
  • 2.068     hodin studenty o prázdninách.
  • 26.967   hodin celkem.

Celá budova byla odizolována (elektroosmóza), do jejího průčelí vsazeno nové velké okno, interiér byl vymalován a provedena generální oprava ústředního topení. Do celé zadní části, t.j. na jeviště a do přilehlých prostor zavedeno plynové vytápění.

Hlediště: podlaha v přízemí dostala strmější profil; byla opatřena podkladovou betonovou vrstvou a pokryta krytinou PVC. Hlediště i balkón byly vybaveny novými sedadly, stěny a strop byly pokryty speciální vrstvou k zajištění dokonalé akustiky a v přízemí hlediště bylo provedeno nové obložení stěn.

Jeviště se v porovnání s ostatními částmi budovy změnilo nejvíce. Dostalo zcela nové uspořádání a zařízení: 2 šatny s umyvadly a sprchami, podlahu všech šaten, ochozy pro osvětlovače, lanoviště včetně divadelní techniky, elektroinstalací, strop, bezpečnostní zařízení pro případ požáru vyměněno okno do šaten.

Na odborných pracích se podílely tyto podniky: OSP Opava, OSP Semily, OPS Jičín, Semily a Jilemnice, JZD Semily. Náklady, byly financovány z prostředků Městského národního výboru v Lomnici nad Popelkou ve výši 1,981.297 Kčs.

Poté bylo Tylovo divadlo nově upravené a v plném lesku otevřeno

19. listopadu

slavnostním zasedáním MV KSČ, MV NF a MěstNV u příležitosti oslav 750. výročí prvního záznamu o Lomnici v Dalimilově kronice. Účinkovaly soubory JKP: Pěvecký soubor Bořivoj, Podkrkonošský symfonický orchestr, žesťové kvinteto, taneční hudební soubor Diplomatik a taneční kroužek.

20. listopadu

na pozvání JKP hostovalo zde Divadlo Vítězného února z Hradce Králové a s velkým úspěchem uvedlo hru „Pygmalion”.

7. prosince

hostovalo na jevišti Tylova divadla Divadlo Ivana Olbrachta ze Semil s hrou „Velvyslankyně”, v níž roli krále vytvořil člen našeho souboru Jar. Kocourek.

Rok 1996 se nese ve znamení kontroly technického stavu Tylova divadla. Snad nejhůře na tom byl světelný park. Ten byl shledán jako velmi zastaralý. Protože ale na nový neměl spolek peníze, byla provedena kompletní finanční rozvaha, s jejíž pomocí spolek požádal město o finanční výpomoc.

Ke konci roku 1998 byla provedena úprava nevyužitého prostoru ve „věži” divadla. Ten se poté stal důstojným skladem rekvizit a kostýmů.

V roce 1999 došlo k úpravě kuchyňky (odbourání jedné sprchy), byla dokončena spolková místnost v suterénu divadla, zrekonstruovány přístupové chodby k orchestřišti  - vše hrazeno z městského rozpočtu  (220.000 Kč), spolek poskytl pracovní síly. Tento rok byla dále obložena přístavba a kuchyňka obklady z bývalé zkušebny souboru Musica Bohemica.

Od roku 2002 je Tylovo divadlo ve správě Kulturního a informačního střediska Města Lomnice nad Popelkou.

Rok 2005 je jakýmsi příslibem do budoucna, neboť došlo k částečné rekonstrukci obvodového pláště divadla a k výměně oken. Pevně doufáme, že bude v rekonstrukci pokračováno. Hlavní dík patří Městu Lomnice nad Popelkou.

 

                                      Převzato z internetových stránek DS J.K.Tyl Lomnice n. Pop.

Kalendář akcí

prosinec lis led

Najeďte myší nad kalendář a zobrazí se vám akce. Kliknutím na událost zobrazíte podrobnosti.